Milé radikální feministky, polibte mi femininum

Myslím že mě za tenhle název ukamenují. A za článek taky. Ale co. Albert Einstein kdysi prý řekl, že ve čtvrté světové válce se bude bojovat klacky a kameny. Tohle je taková moje malá osobní válka s pozitivní diskriminací, takže kameny na mě a... klacky na ně... (samozřejmě obrazně řečeno)

V několika předchozích dnech jsem na blozích iDnes narazila na články, týkající se "války pohlaví". No nestačila jsem se divit, co se všechno nevymyslí, ale docela mě tohle téma zaujalo a začala jsem trochu googlit a pátrat. Sama se totiž za feministku považuji a kdo mě zná, ví, že podle toho i jednám. Vlastně byl takový první impuls tady na blogu, článek o Genderové lingvistice(mimochodem podle mě skvělý článek, naprosto s ním souhlasím). No to bylo počteníčko. Krásný článek o průkopníchích a průkopnicích koncentrované blbosti. Už vidím, jak si budu honit své ženské ego na tom, že budu mít všude tu správnou, korektní přponu v písemném a mluveném projevu. Jak mi to strašně pomůže v mém sebeuvědomění vlastního ženství... Prostě po přečtení článku(http://www.aspekt.sk/cit_det.php?IDcit=11&g=20), který byl na blogu kritizován se mi otvírala kudla v kapse a říkala jsem si "A tohle běhá volně po baráku..." A nejen to. Je to placené z našich daní za takové hovadiny.

Jistě. Všechny dámy hlásící se k organizaci zvané Gender studies nejsou stejné. Například Eva Hauserová nebo Věra Nosková jsou pro mě feministky na pravém místě. Snad jim ten zdravý nadhled a sebevědomí dává zkušenost nebo prostě fakt, že to nejsou žádné pseudointelektuálky s nulovou potencí k vytváření opravdových hodnot. Jsou to uznávané literární autorky, které se zvládají probíjet životem. Prostě to nejsou žádný "malý mejdla", jejichž jedinou možností seberealizace je předstírat, že chlapi a ženské jsou stejní. Nejde jim o žádnou "válku" pohlaví ani o nějaké znásilňování jazyka nepřirozenými a nezvyklými patvary. Necítí potřebu močit vestoje, chápou že v tomhle kontextu rovnost neznamená stejnost.

Přiznávám, jsem pravidelnou čtenářkou Feministky.com, protože až na název serveru je to docela dobrý vtip, pochybuji, že ženy s takovými názory vůbec existují. Jen název serveru mi trochu vadí, protože někteří pomalejší jedinci díky tomu věří, že to je feminismus. Šla jsem trochu dál a podívala jsem se na oficiální web českého feminismu, Feminismus.cz. To už tedy bylo něco jiného. Samé články o rovných příležitostech, o snahách aby muži i ženy se stejným stupněm vzdělání dostávali za stejnou práci stejný plat atd. Ale i tak mi tam "něco" vadilo a nemohla jsem dlouho přijít na to co. A pak mě to trklo. No jooo, už to mám, tohle je vlastně to multi-kulti pozitivně diskriminační cosi, čeho už mám plný zuby! Našla jsem tam spoustu článků a odkazů na to, kde jaká společnost uspěla v auditu rovných příležitostí a pozvánky na různé akce či texty o znásilnění. Nepopírám důležitost těchto věcí. Jsou důležité a velmi. Ale probůh, ne takhle jednostranně!!!. Nikde jsem tam nenašla článek, který by odsuzoval matku a její 15-ti letou dceru-matku, které řekly novopečenému 18-ti letému tatínkovy, že jeho dítě zemřelo při porodu a přitom ho tajně daly k adopci. A ani soud mu nepomohl. Ani zmínka o lesbičkách, které si nechaly udělat dítě od kamaráda, kterého pak zažalovaly za to, že jim poslal gratulaci k narození potomka a občas se zeptal jak se má.

Ze všech těch genderových tzv. "rovných" příležitostí už mám tak trochu mentální opičku. Nebo spíš kocovinu, takové to nepříjemé střízlivění "zaživa". Mám pocit, že všechny tyhle rovné příležitosti nejsou vlastně rovné, ale je to pozitivní diskriminace jako prase. Z kontextu života musí být každému jasné, že "rovné" neznamená stejné. Kvůli tomu, že chlapi měli v historii nesmyslně navrch přece nebudu chtít čůrat vestoje. Svět se mění a my s ním. Na začátku 20. století ženy neměly ani volební právo. Za posledních 100 let jsme my všichni, muži i ženy, ušli velký kus cesty ve všech ohledech, včetně těch genderových. Moderní žena(podotýkám že mluvím o ženě, ne o puberťandě co chce fotbalistu s největšíma svalama) si vybírá partnera mimojiné i podle toho, jestli je to samostatný tvor, který se zvládne postarat sám o sebe ve všech ohledech a být tak rovnocenným partnerem v otázkách finančních, citových i těch nechutně praktických jako je umývání nádobí nebo vaření. Pravá rovnost nastane, až se slovo feminismus nebude muset používat, prostě to bude rovnoprávnost, humanismus. Ale to je ještě běh na dlouhou trať, je to otázka přirozeného společenského vývoje. Nedá se znásilnit kvótami nebo nařízeními. Jakákoli pozitivní diskriminace je pořád diskriminace a to je nejlepší způsob, jak akorát někoho zbytečně poštvat proti sobě.

Pokud chtějí ženy něco udělat pro svou rovnoprávnost, ať se v první řadě nesnaží být muži. Svou rovnoprávnost prokážeme tím, že budeme rovnocennými partnerkami samy od sebe, bez nařízení z vyšších míst. Jsme stejně schopné obstát v moderním světě, jako muži. Nepotřebujeme pozitivní diskriminaci. Umýt nádobí nebo přebalit mimčo může ženská i chlap, stejně tak jako řídit jeřáb nebo velkou firmu. Takže hurá do politiky, do podnikání, do kariéry, do domácnosti... prostě kam kdo chceme, kde nám to vyhovuje, kde se cítíme dobře a kde svou roli dobře zvládáme. Ženy i muži.

Tak. A teď si kamenujte.